postrehy absolventky po kurze Ako sa nezblázniť

Ahoj Věruško..

..ještě jednou díky za víkend, který jsem sice plánovala úplně jinak, ale v reálu se stal přesně tak jak měl a jak jsem zřejmě podvědomě potřebovala…

Ne že bych nezažila spoustu outdoorových školení a team buildingových akcí, ale tohle bylo velmi osobní a posunulo mne to mnohem dál, než týdny strávené koučingem, hledáním pravdy a směru v knihách či psychologickým školením. Asi každý máme nějaké hranice, které si chráníme a když je překročíme znejistíme a nevíme jestli se se ztrátou půdy pod nohama bát nebo mít dobrý pocit z toho, že se to podařilo…Jsi úžasný člověk kterých po tomto světě moc nechodí a to co dáváš, je víc než si mnozí z nás vůbec uvědomujeme. Chtěla jsi náš osobní příběh, nevím, zda ten můj je až tak jiný nebo zajímavý, možná jen v vtom, že jsem našla sílu a odvahu změnit něco, co jsem cítila již dlouho že je špatně a to od základů i s tím rizikem, že mne to bude hodně stát…

Máme asi všichni někde zakódováno, jak spoustu věcí musíme a dokonce se domníváme, že je vlastně chceme a nedokážeme bez nich žít. Pak se najednou zastavíme a zjistíme úplný opak, to co jsme léta budovali se sesype jak domeček z karet a člověk najednou stojí před rozhodnutím, nechat si ty staré zaběhlé jistoty, které sice nejsou to co chci, ale jsou to ty jistoty,které všichni ode mne očekávají a navíc se domnívají, že jsem s nimi ztotožněna a budu tak fungovat nadále. Samozřejmě je tady druhá možnost, říct prostě to dětské a asertivní ne, na které máme všichni právo, ale které se tak nějak v životě málo očekává a začít se mít rád, žít v souhře se sebou, svým já a svým přesvědčením.

Tak jsem se na chvíli zastavila a zjistila, že od doby kdy jsem byla schopná vnímat plním jen to co se ode mne očekává a vzhledem ke své nátuře co nejlépe ze všech. Pořád tak nějak podvědomě čekám tu odměnu, to uznání …a strašně se divím, že se nekoná, že je vše přijímáno jako samozřejmost a jestli to tak chci já, nikoho vůbec nezajímá a bohužel do této chvíle to nezajímalo ani mne. Vím, že nikdy není pozdě a všechno má svůj čas a ten můj zřejmě teď přišel. To že mi do cesty přivedl Tebe a ty úžasné lidičky z víkendového “kurzu” má svůj důvod a chápu to jako dobrý start a doping pro to co mne dále čeká…

Je moc fajn že jsou mezi námi lidé jako Ty, MUDr. Savčenko a spousta dalších, kteří Vás obklopují a taky Vaše schopnost nám ukázat, že to prostě jde, jen musí každý chtít.

Ještě jednou dííííííííky a krásný zbytek léta . Petra