Poľské Tatry jeseň 2009
SAVČO V PRAXI 9 – POĽSKÉ TATRY
JESEŇ 2009
přišli jste o hodně!!!!!!! Bylo to super……..Přežili jsme, objevili v sobě skryté síly (odvahy a vytrvalosti) a hlavně načerpali energii z úžasné přírody.
Ale popořádku – naše turisticky zdatná skupina se před plánovaným termínem do hor začala pomalu rozpadat………………..nejprve Stano, že má školu, pak si Beátka naplánovala nějakou svou action, týden před se Švantnerovci vymluvili na Michalovo bolavé koleno, tři dny před se Mirovi Smolkovi zapálily žíly, Kuko mi řekl, že bez Smolky nejde a poslední tajné Eso – Miro ze Žiliny – se taky vymluvil na artritídu 4.stupně.
Takže zůstali dva odvážlivci – já a Marta…………..
Tajně jsem doufala, že mi Marta zavolá, že se jí nechce a že nejdeme………..protože sami dvě baby, v horách které neznáme, kdo nám bude nosit batohy a kdo bude koukat do mapy??????????
Ale se slovy co nás nezabije, to nás posílí, jsme se vydali v sobotu ráno k našim bratrům Polákům do jejich krásných hor.
Všechny hvězdy a andělé nám byli nakloněni, protože počasí bylo na jedničku, i jsme se po polsky celkem domluvili a po chvilce koukání do mapy jsme i objevili kde se právě nacházíme:-))).
Jen jsme si museli sáhnout do zásob své odvahy (teda já, Marta tvrdí, že se nebála
), protože takto technicky náročnou trasu jsme nečekali ani ve snu – nahoře všude samé řetězy, hladké plochy, výšky, uffffffffffff……………..museli jsme se s Martou za pochodu naučit lézt po řetězech i nahoru, ale i dolů,………… a ke konci jsem si už opravdu připadala jako pravý horolezec )).Zajímavý okamžik nastal v sobotu večer na chatě Murowanec, kam jsme se unavené a hladové doplazily a kde nám řekli, že není žádná postel volná (bookovat předem přes internet se na jednu noc was impossible). Přespat na zemi v jídelně se nedalo (jak nám Smolka napovídal) a tak jsme se hrdinně chystaly bivakovat venku na dřevěných stolech, při plus třech stupních, v našich ultralehkých spacácích, bez karimatek a s jednou čelovkou. No, na úplně poslední chvíli nás zachránil zhmotněný anděl v podobě mladého Poláka, který se za nás jako místní přimluvil po polsky u recepční a dvě postele s teplou sprchou byly naše.
Takže vidíte, o co jste přišli, my jsme si to užily…………………
Posílám vám trošku z úžasné energie, která tam všude dookola byla a těším se na nějakou další společnou action.
Mějte se krásně
Míša
Ahooooojte vsetciii nezucastneni!!! 
))))
Pripajam sa k Miskinmu mailu a pripajam par fotos, aby ste mohli potichu doma slintat hehe… Ked sa tak na to spatne pozeram, som velmi rada, ze sme sa s Miskou odhodlali a sli sme. Bol to super vylet, nadherne pocasie, no bolo skvelo, celkom sme to veselo a smiechotavo prezili, borkyne!!!! A aj vdaka nasim Anjelom, ci uz tym, ktorych sme vlacili na ruksakoch a stali pri nas v kazdej sekunde alebo tym zhmotnenym, ktorych sme stretli po ceste.
Hej, baby nevedia poriadne citat v mapach, ale aj to sme sa za tie dva dni naucili… stastie „sprostych“, ze sme nevedeli, co nas caka, lebo asi by sme sa same neodhodlali. Takto sme vsak museli byt 100% on-line a vsetko riesit na mieste cinu, ale ja som si aj tie retaze uzivala hehe ))) keby mi bol niekto toto pred rokom povedal, ze ja budem po skalach a po retaziach lozit s entuziazmom maleho decka, tak ho poslem do paze )))
Zaujimavy okamzik nastal na sedle Zawrat, ked sme sa s Miskou rozhodli, ze sa predsa nepotrepeme dlhou „Smolkovou trasou“, ale dame skratku cez sedlo v trase „naopak“…nooo, napad skvely, ale kedze sme teren nepoznali a „baby nevedia v mapach citat“, cakalo nas hore prekvapenie – retaze strminou nadol! Chvilku sme to predychavali a dali sme sa do boja! Takze sme velmi rychlo museli oprasit rychlokurz zlezu z Maleho Rozsutca, vysunut rit a sup ho dole retaz po retazi ))) Po dvoch hodinkach zostupu sme si na tabulke z druhej strany precitali „Slak turystyczny bardzo trudny“… ))) Na druhy den nas cakalo to iste na Swinici, ale z oboch stran…!!! ))) A to sme este netrafili na zelenu znacku, ale na ciernu, zas to bola nechtiac nejaka skratka strminou hore… ked sme sa tam konecne vyplazili, zistili sme, ze hold este sme len v Swinickom sedle a strma skalnata Swinica sa na nas majestatne vyskiera z uhla snad 90 stupnov nad nami! ))) dostali sme zachvat smiechu… ostatni chvilu po nas cumeli, ale napokon sa pridali – takze lekcia smiechoterapie pre Poliakov splnena! )))
No zazitok jak hovado, plachtili sme ostodusu, veru, aj nozky na druhy den bolo citit, bola som ako dolamany Pinocchio – najvacsi problem mi robilo dosadnut na hajzlovu dosku a potom vstat… )))
Ale nabuduce ideme na Orliu Prc! 
))))
Tatram zdar! A dalsim skvelym vyletom tiez!
M*
PSko 1: ked budem mat pristup na Picassa web, hodim link na vsetky fotos, aby ste si to uzili aspon virtualne )
Psko 2: tentoraz zostalo zachranovat cest vypravy v plese na mne… )
